Blog původně o Portugalsku

Par dni volna stravenych v Mexicali a San Felipe

Po spouste mesicu jsem se konecne odhodlala rict rediteli komunity, ze potrebuju trochu volna a hlavne zmenit prostredi. Mou stastnou nahodou bylo, ze par lidi z oratore se prave touto dobou take chystalo pryc a pozvali me. Cilem nasi cesty bylo mesto Mexicali, ktere je take na hranicich s USA, ale vice na zapad a kde diky salesianskym hram mame zname, kteri se behem naseho pobytu postarali o vse, vcetne ubytovani.

Vyrazili jsme autobusem ve stredu v noci a cesta trvala 16 hodin. Krasne na tomto volnu bylo to, ze jsme nemuseli delat absolutne nic. Prijeli jsme, na autobusovem nadrazi nas cekali nasi hostitele a odvezli nas domu. Trochu jsme si odpocinuli, poznali orator a druhy den odpoledne jsme asi s 10 dalsimi cleny rodiny, kteri mezitim prijeli vyrazili na plaze v San Felipe, ktere jsou zhruba 2 hodiny cestyz Mexicali. Vezli jsme sebou spoustu veci mezi jinymi take motorove ctyrkolky. Jiz zminena rodina ma v San Felipe pozemek (ne primo na plazi, ale i tak velice blizko). Je to takova oplocena piskova zahrada, kde nic neni, jen sprcha a zachod a maly karavan. Dorazili jsme az vecer, takze jsme postavili stany, navecereli se a jelikoz kluci chteli vyzkouset ctyrkolky, jeli jsme je otestovat spolu s auty a dzipem na piskove duny. Druhy den rano, pote co se vsichni clenove vypravy osprchovali a trvalo to dlouho, jelikoz nas bylo kolem dvaceti jsem vyrazili na plaz. Urcite to nebyla jedna z nejhezcich plazich, ktere jsem kdy videla, ale jelikoz pro me, je dulezite jen to more, stacilo mi to. Na plazi jsme blbnuli takrka cely den, uzili jsme si vodni atrakce, nechali se zahrabat do pisku a tak podobne. Vecer jsme se my prislusnici mladsi generace vyrazili bavit na mistni diskoteku.

A dalsim dnem nas pobyt koncil, protoze byla nedele. Rano jsme se opet vsichni osprchovali, sbalili stany a vsechny veci a vyrazili zpet do Mexicali.Nakoupili jsme par darecku, abychom se nevratili z prazdnou a abychom se odvdecili nasim hostitelum, pripravili jsme veceri tohoto dne a to pro Juarez typickou diskadu. Pak uz jsme si jen pobalili zbytek veci a v 11 hodin vecer nasedli do autobusu smer Juarez.

No a tak jsem prozila svych par dni volna, poznala spoustu novych lidi a odpocinula si. Trochu neuveritelne na tom je, ze vsichni tady se divili, jak je mozne, ze ja mam taky prazdniny. Asi neni normalni, ze by dobrovolnici mohli mit taky nekdy volno. No co uz. Myslim si, ze volno potrebuje kazdy.