Blog původně o Portugalsku

Dva kluci, které jsem znala….

Původně jsem myslela, že o tomto psát ani raději nebudu, ale vzhledem k tomu, že to pro mě bylo docela hluboké, tak o tom napíšu. V neděli jsme měli oslavu 17.výročí oratoře. Bylo to náročné taky kvůli horku, ale akce se povedla, přišlo hodně lidí a všichni jsme si to užili. Jenže pro mnohé oslava nekončila v oratoři….

V pondělí ráno mi volali, že v noci zabili v jednom baru ve městě tři kluky z naší kolonie. Dva z nich jsem znala. Ten první měl přezdívku Fantoche a bylo mu 26 let. Naposledy jsem ho viděla na oslavě dalšího kluka, na které jsme byli s Pablem. Tam to bylo moc fajn, povídali jsme a tak vůbec. Bohužel měl problémy se zákonem, no a tady v Juarezu to s těmito lidmi většinou končí tímto způsobem. Toho druhého, Guiriho si poznala až z fotky na tričku. Jednou jsem s ním měla lehký problém večer na hřišti, protože tam pil pivo a tvrdil mi, že to pivo není a mluvil se mnou docela drsně, až jsem myslím nakonec odešla. Když mi řekli co se stalo, byl to zvláštní pocit, zvláště proto, že jsem věděla o koho jde.

Dneska odpoledne měli tito dva pohřeb v oratoři. Tak jako jsou mexičané strašně nedochvilní, na pohřeb, který se měl konat ve dvě hodiny odpoledne dorazili o hodinu dříve. Sešla se snad celá kolonie. Většina lidí měla na sobě tričko s fotkami těch dvou. Rakve postavili doprostřed hřiště, tam se všichni shromáždili, přijelo jedno auto, které mělo uvnitř reproduktory a pouštěli muziku. Známí těch kluků sehráli tzv. fotbalové utkání na rozloučenou a poté se všichni odebrali do kostela na mši.

Co se mi na tom pohřbu líbilo bylo kázání padreho. Řekl, že je z toho hodně smutný, protože se to stát nemělo a nemuselo a že Bůh tohle nechce a ani nás netrestá. Tyhle věci se dějí proto, že lidé nemají rádi ty druhé, své bližní, starají se jen o své dobro a svůj prospěch a mají rádi jen sami sebe….A já v tom vidím velký kus pravdy. Bůh nás netrestá. To my trestáme sami sebe kvůli špatným rozhodnutím, které mnohdy děláme.

Na závěr chci napsat, že se nemusíte bát, že by se mi tady něco mohlo stát. Mafie tu existuje a je početná, ale jestli někoho zabijí, je to na 99% právě z důvodu, že byl zapleten do něčeho protizákonného. Díky tomu, co se stalo v naší kolonii, kde máme oratoř jsem si uvědomila, jak moc je důležité to, co tu salesiáni dělají a také existence oratoří a jsem ráda, že tady jsem a že jsem zapojená do tohoto projektu.

Intersalesianos aneb Salesiánske hry v Juarezu

Tak jako v Evropě se i v Mexiku pořádají jednou za rok salesianské hry. Letos jsme se stali pořádajicí delegací a tak jsme od ledna meli jednou tydne pravidelne porady a chystali tuto velkou akci. A co to vlastne salesianske hry jsou? Je to setkani salesianskych delegaci z ruznych mest pri sportovnim turnaji a pri kulturnich vystoupenich. Nejde o to kdo vyhraje turnaj nebo kdo je lepsi v tanci, ale o souziti, poznani novych pratel, jinych oratori a tak podobne.

Setkání trvalo tři dny a hlavním cílem bylo soužití mladých lidí, kulturní prezentace a sportovní soutěž ve volejbalu, basketbalu, fotbalu a malého fotbalu. Přijely delegace z Tijuany, Mexicali, Los Mochis, Nuevo Laredo, Irapuato, Huatabampo, San Luis Potosí a Nogales a samozřejmě nejdůležitější delegace z Juarezu!

Stát se členem delegace není ale nic jednoduchého. Můžete se buď stát součástí některého ze sportovních týmů, nebo patřit k některé taneční či jiné kulturní skupině a nebo být tzv. fanouškem a podporovat ty, kteří hrají. Kromě jiného je také důležité dodržovat některá pravidla, jako třeba účastnit se nedělních mší, každotýdenního setkání delegace (začíná tak v lednu), tréninků, koupit si uniformu a tak podobně.

A jak probíhaly samotné hry? Začaly slavnostním zahájením, představením delegací, proslovem biskupa, ředitele místní komunity a dalších důležitých osob, nemohlo chybět ani zapálení olympijské pochodně, hymna a kulturní prezentace taneční skupiny. Další den následovalo sportovní klání a večerní kulturní zábava. Poslední den následovaly semifinále a finále, vyhodnocení a rozloučení. Za touto akcí stálo neskutečné množství práce a lidí, kteří toto vše pomáhali organizovat. Mě to přineslo obrovskou zkušenost, poznání spousty zajímavých lidí a možnost potkat ty, které už možná znovu neuvidím. V naší oratoři se díky těmto hrám vytvořila nová skupina mladých, se kterými chceme pokračovat v práci a přípravách, abychom mohli příští rok vyrazit do Irapuata na další ročník těchto her.