Blog původně o Portugalsku

Setkání dobrovolníků v Tijuaně

Tijuana je město na západním cípu Mexika a je také hranicí s USA. Prvních pár dnů v lednu jsme měli rezervováno pro setkání dobrovolníků z naší provincie. Cesta autobusem byla opět dlouhá ač se nezdá, že je to tak daleko. Navíc nás asi třikrát zastavovali vojáci a prohlíželi zavazadla a autobus. Naštěstí po 18 hodinách jsme se s klukama ocitli v Tijuaně, kde už nás čekal jeden z místních mexických dobrovolníků. Kromě nás tří z Juarezu dorazili ještě dva kluci z Los Mochis a samozřejmě místní.

Co se týče salesiánů, tak ti mají v Tijuaně 6 oratoří a momentálně 11 dobrovolníků - 6 z Rakouska, 4 mexičany a jednoho čecha. První den jsme byli na exkurzi po všech oratořích, abychom věděli jak to funguje v jiném městě. Pro mě to byla dost zajímavá a inspirativní zkušenost. Druhý den jsme měli něco jako zamyšlení v jednom klášteře asi 30 km od města. Nejenže tam bylo moc hezky, ale dostali jsme možnost zamyslet se nad tím, co jsme zatím ve své dobrovolné službě prožili a co bychom ještě chtěli udělat či změnit. Večer po návratu jsme byli poctěni návštěvou exdobrovolníků, kteří nám přišli sdělit něco ze své zkušenosti. Třetí den následovalo promyšlení našeho životního plánu a tím celé setkání skončilo. Vlastně pro nás ještě ne. Odpoledne nás ředitel tijuanské komunity vzal na prohlídku města, pláže a jiných zajímavostí Tijuany. Čas strašně rychle utekl a my se ve čtvrtek dopoledne ještě vydali s klukama z Los Mochis do kina a pak už každý do svého města.

Když jsme odjížděli, tak jsem si uvědomila jaké mám štěstí, že jsem zrovna v Juarezu. Jednak proto, že komunita v Tijuaně je na můj vkus příliš velká a dobrovolníci z Rakouska jsou dost zvláštní. Takže ARRIBA JUAREZ!!!

Vánoce - tentokráte v Mexiku

Můj původní plán na Vánoce byl takový, že mě pozval Marco (dobrovolník ze Saltilla) k sobě domů, abych strávila Vánoce s jeho rodinou. Potom přišla Elena s nápadem, že bych mohla jet s ní do Mexico D.F a poté do Oaxacy, kde má rodinu a být s ní ještě o jeden týden více. A protože se mi tento nápad zalíbil, začaly jsme plánovat cestu a tak podobně. Abyste měli trochu přehled kde jsem to vlastně byla, přidám zde mapu Mexika.

Vzhledem k tomu, že cesta autobusem do Mexico city byla výrazně levnější než letadlem, ale o to delší, rozhodla jsem se absolvovat jednu cestu autobusem a vrátit se letadlem. Na co si musím dát příště pozor, až tady zase někdy pojedu autobusem je nesedět vzadu, kde je toaleta. Prvních pár hodin je to v pohodě, ale vydržet 24 hodin těsně vedle toalety je dost náročná záležitost. Ale přežila jsem to a na autobusovém nádraží v Mexico city mě čekala Elena se svým mexickým přítelem Alejandrem.

První dva dny jsme si rezervovaly na poznání hlavního města mexické republiky. Doprovázel nás padre Juan Carlos Quirarte-salesián a jak by řekla Elena “super buena honda”. A co jsme viděli v hlavním městě? Tak v první řadě náměstí Zocalo s katedrálou, muzeum antropologie, hrad Chapultepec,  muzeum Dolores Olmedo, kde jsou k vidění obrazy známé Fridy Kahlo a Diega Rivery. Taky jsme jedli ve známé restauraci Taco de Tacuba. Bydlely jsme střídavě u přítele od Eleny a v domě Juana Carlose, ve kterém ubytovává studenty.

Poté jsme se autobusem přesunuly do Oaxacy (přibližně 7 hodin cesty). Tato cesta už nebyla poznamená páchnoucím záchodem a co víc, příroda na jihu je nádherná - obrovské hory, kaktusy a krásné počasí (celých pět dnů v Oaxace jsme měly sluníčko, nebesky modrou oblohu a teploty přes třicet stupňů).

V Oaxace nás čekala rodina od Eleny (resp. strýc, který je španěl s tetou a oba jsou moc sympatičtí lidé). Elena mě už předem varovala, že její rodina je hodně bohatá, že bydlí ve velkém domě s bazénem a tak podobně, ale stejně mě dům po příjezdu překvapil. Jako hosty nás ubytovali v zahradním domě, který jsme měly celý pro sebe. Na Štedrý den jsme byli s dalšími členy rodiny na večeři v dost nóbl restauraci a pak jsme do šesti do rána seděli s nějakými příbuznými u nich doma. Další den jsme vyrazily na obhlídku Oaxacy. Nejprve jsme navštívily nejtlustší strom na světě v Tule a centrum Oaxacy, další den zbytky pyramid Monte Albán a Mitla. Bratranec od Eleny nás v sobotu vzal na party, takže proběhla i trocha společenské zábavy.

No a vlastně to všechno uteklo strašně rychle a nastal čas loučení. Ani nevím jak a zase jsem seděla vedle Eleny v autobuse, který nás odvážel zpět do Mexico city. Tam jsme se rozloučily s nadějí, že se uvidíme buď ve Španělsku nebo v ČR a já pokračovala na letiště a odtud do Juarezu. A tak skončily moje vánoční prázdniny.

Zítra odjíždíme s bráškama dobrovolníkama na setkání dobrovolníků do Tijuany, kde se taky uvidím s Vláďou, což je dobrovolník od nás, který působí v Tijuaně. No aspoň bude zase o čem psát