Blog původně o Portugalsku

Prosinec-měsíc kdy se toho hodně dělo

Začnu asi tím, že prvního prosince se začalo s růžencem. Pro lepší pochopení: se sekretářkou jsme sehnaly lidi-koordinátory, kteří nám chtěli pomoct s organizací růženců a každý koordinátor si udělal skupinu, se kterou po dvanáct dnů měli růženec. Každý den u někoho jiného, přijít mohl kdo chtěl a po růženci následovalo pohoštění u osoby, u které se konal růženec. Já jsem chodila na růženec převážně se spolčem Josuga a musím říct, že to byl vždycky zážitek, taky třeba proto, že většina domů, které jsme navštívilibyly maličké a nás se většinou sešlo deset až dvacet A co je asi nejzajímavější, růženec se konal vždy s obrazem Panny Marie Gaudalupské, který se posvětil 1.12. při mši a pak zůstal po růženci v domě, kde se konala sešlost a druhý den se jako první věc, šlo v procesí pro obraz a pak do dalšího domu na růženec. Růžence skončily 12.prosince slavnostní mší, na které hráli Mariachi- typická mexická hudební skupina s tradičním oblečením.

Prosinec je taky měsíc Posád, tedy oslav Vánoc. Posády mají snad všechny skupiny v oratoři. Pro nás byla asi nejdůležitější posáda zaměstananců všech tří oratoří s rodinami. Měli jsme propůjčený sál, od jednoho z našich sponzorů a akce to byla velkolepá. Kromě těchto oslav jsme taky slavili narozeniny-já a Sergio. Kluci v oratoři mi udělali překvápko, koupili mi dort a tak jsem slavila víckrát.

S komunitou jsme jeli slavit vánoce do města Chihuahua společně s komunitou z Chihuahua a Los Mochis. Poobědvali jsme, měli mši svatou, poté takové kulturní odpoledne a pak jsme navštívili jednoho kněze - maronitu (původem z Libanonu) a jeho farnost, protože je přítel salesiánů v Chihuahua a jeho církev, která je částí církve katolické je dost zajímavá. Pokud byste chtěli vědět víc, klikněte na tento odkaz http://cs.wikipedia.org/wiki/Maronitsk%C3%A1_katolick%C3%A1_c%C3%ADrkev

S děckama z projektu Horario Extendido byli na pizze, jako odměna za půlroční práci.

Taky se slavilo 15 let založení oratoře Lupita, což byly oslavy, které se konaly celý víkend a jedna paní z oratoře nám s Elenou půjčila mexické šaty, ve kterých jsme se potom fotily.

A jedna sponzorská skupina z El Pasa nás dobrovolníky pozvala na večeři, aby nám dali dárky a dozvěděli se něco více o tom, co děláme. (jako dárek jsme dostali takové “ruské” čepice, šály a rukavice )

A o tom co se dělo o Vánocích se dozvíte v příštím článku

Když v Mexiku sněží…..

tak zavřou školy, zruší lety a mexičané jsou z toho na rozpacích. Mě to tak hrozné a neuvěřitelné nepřišlo, protože přece jenom je prosinec a tak jsem si připadala jako doma, když začalo sněžit a měla jsem chuť vzít prkno a vyrazit na hory….. No ale je dobře, že sněžit přestalo, protože v Juarezu mají dost špatnou kanalizaci a když sníh roztál, spousta cest byla pod vodou a autem se dalo projet jen s obtížema a taky proto, že v oratoři nemáme topení.

Kongres o lidských právech

Proběhl v sobotu a v neděli v semináři pro studenty teologie a já jsem jej mohla pomáhat připravovat a jsem za to ráda. Tento kongres byl určen pro mladé od 15 let a myslím, že speciálně se jej zúčastnila mládež z našich třech oratoří, i když přijít mohl kdokoliv. A proč zrovna téma lidská práva? Myslím, že pro Juarez je toto téma aktuální, zéjména proto, že od jisté doby tady lidé musí žít s velkým množstvím vojáků, kteří ne vždy lidská práva akceptují a dodržují a nevím jak lidé tady, ale já mám větší strach z těch vojáků než z drogových dealerů apod. protože ti vypadají, že by nevaháli své samopaly, které mají stále při sobě  použít.

A jak to celé probíhalo? Začalo se v sobotu ve čtyři hodiny odpoledne a přišlo asi 350 mladých.  Nejdříve proběhly nějaké uvítací aktivity a poté proběhla hra s názvem Maraton Gigante, která měla za úkol zjistit, kolik z účastníků si přečetlo dva průvodce o lidských právech, které byly v oratořích i na stránkách salesiánů. Poté následovalo povídání třech pozvaných hostů, kteří měli možnost 15 minut mluvit na téma lidská práva. Po dotazech účastníků proběhla poslední aktivita tohoto dne a to vytvoření zdi “obvinění” kde mohl každý napsat, co se mu nelíbí a s čím není spokojený v souvislosti s lidskými právy.

V neděli dopoledne se začalo opět aktivitama, takže jsme zpívali, tancovali a tak podobně, což se samozřejmě všem líbilo. Následně jsme se všichni společně přesunuli do sálu, kde opět 15 minut hovořili pozvaní host. A co se dělo odpoledne? Tak například se obědvalo, vytvořily se skupinky, které měly za úkol sestavit svých 10 nejdůležitějších lidských práv, “scénkovalo” se  a závěrem skupinky společně vytvořily prohlášení, ve kterém stálo, co by chtěli změnit, co se jim nelíbí a co jako mládež tohoto města mohou udělat. Vrcholem tohoto kongresu byla mše svatá, kde se zeď “obvinění” proměnila v zeď “naděje”.

Pro mě měl tento kongres význam hlavně proto, že jsem se mohla podílet na organizaci akce zhruba pro 350 lidí, což jsem nikdy nedělala a také jsem se dozvěděla spoustu věcí o problémech Juarezu a lidských právech.