Blog původně o Portugalsku

Jak přišla nakrátko zima do Juarezu

Tak jsem si vzpoměla, jak mi všichni z ČR před dvěma týdny psali, jak u nás sněží a já si to ani moc neuměla představit. No ale včera ráno začalo pršet, což by nebylo nic podivného, ale v průběhu dne začal silně foukat vítr a teploty se pohybovaly kolem šesti stupňů. A aby toho nebylo málo, tak večer začal padat sníh s deštěm. Dost mě to překvapilo a celý den jsem klepala kosu. Z oratoře jsme se vrátili už o půl osmé, protože tam nikdo nebyl. Tak jen doufám, že to tak nebude i v zimě. Budu muset vymyslet co se dá dělat v oratoři až bude taková kosa pořád. Problém totiž je, že nikde není žádné topení….

No a dneska nám padre Pollo koupil termoprádlo, abychom tu v zimě nezmrzli. Takže se nebojte, zimou tady asi neumřu. A od zítřka už zase hlásí oteplení, takže to snad bude v pohodě.

Události uplynulého týdne

Vzhledem k tomu, že se toho minulý týden moc zajímavého nedělo (tedy aspoň ne to, co by se mi zdálo zajímavé pro uveřejnění na blogu). Ale zúčastnila jsem se dvou akcí, o kterých napíšu něco bližšího. Tou první je koncert španělské skupiny El Consorcio, který jsem měla možnost navštívit s komunitou v pondělí v místním divadle. Tato skupina je prý známá po celém světě, jak mě ujistili mí mexičtí kamarádi, ale asi jsem nevzdělanec v tomto oboru, protože jsem ji neznala. Každopádně jsou už dost staří-všem jim je přes 60 let , ale přesto jsou velice čiperní a zpívají dokonale. Asi se to nedá moc popsat. Ale mě to potěšilo zvláště proto, že trocha kultury na tak vzdáleném místě je k nezaplacení. Jsem totiž kulturní člověk (když mám na to čas)

V sobotu jsem měla možnost být na kurzu improvizace, který vedly dvě odbornice na toto téma z New Yorku. Bylo to zajímavé, leč pro mě v oratoři nepříliš použitelné. Aktivity, které jsme tam zkoušeli byly spíše pro děcka ve školní třídě nebo pro skupinu animátorů apod. Každopádně jsme si to s Frodem i Markem dost užili. A myslím, že hlavní myšlenka tohoto kurzu a to “improvizace” je hodně dobrý impulsem v práci s dětmi a lidmi všeobecně a to i v oratoři. Takže se nebojte improvizovat! Já to tady taky někdy dělám

Česky mluvící návštěva

Asi před měsícem se mi ozvala Jana Švecová z Cagliera, že jí psal jeden novinář z MF DNES, který je v Mexiku na pracovní cestě. Ona mu napsala, že momentálně jsem v Mexiku já a poslala mu kontakt na mě. Ozval se za pár dnů, že bude i v Ciudad Juarez a že má v plánu napsat pár článků o situaci v Mexiku, mimo jiné i v Juarezu a zda by bylo možné se setkat. Tak jsem to probrala s padrem, který řekl, že ho mám pozvat na oběd. No a tak přijel. Jmenuje se Tomáš Nídr a v Mexiku bude až do Vánoc. Má v plánu ještě spoustu cest, takže Juarez byla jen taková třídenní zastávka.

Při obědě mluvil s padrema, protože ti toho ví o místní situaci mnohem více než já a také dostal tipy na lidi, se kterými by se zde ještě mohl setkat. Chtěl vidět oratoř, protože ho zajímalo co salesiáni dělají, takže jel po obědě s námi a bavil se ještě s některými lidmi. Pro mě to bylo moc příjemné odpoledne, protože jsem nejen mohla mluvit česky, ale mohla jsem někomu ukázat jak tady žiju. Navíc to byl moc milý člověk se širokým přehledem, který procestoval spoustu zemí.

Československo nebo Česká republika?

Tak jsem opět po nějaké době potkala lidi, kteří nejen ví, že existuje nějaká Česká republika a že už není Československo, ale kteří znají i jiné město než Prahu. Měla jsem z toho radost, protože přece jen, naše země není úplně velká a navíc je od Mexika velice vzdálená. Spíše mě překvapuje, že někteří lidé znají Československo, ale Českou republiku jako samostatnou zemi už ne. Že by to bylo tím, že jako Československo existovala od roku 1918 až do roku 1992 i když pod různými názvy (Československá socialistická republika, Česká a Slovenská Federativní Republika) a byla součástí tehdy velice významného Sovětského svazu? Asi ano. Každopádně když se mně někdo zeptá, odkud jsem, řeknu že z České republiky a pokud se rozvine konverzace na téma Československo, trpělivě vysvětluju, že to již neexistuje, ale ne proto, že bych neměla ráda naše sousedy, spíše proto, že si myslím, že si naše země zaslouží, aby se vědělo, že jsme samostatný demokratický stát, i přesto, že mnohdy nejsem hrdá například na to, co se děje v našem parlamentu a vládě. A i když moc ráda cestuji a ráda poznávám nová místa, stoprocentně přijímám za své přísloví: Všude dobře, doma nejlépe! Mám svou zemi ráda, stejně jako své rodné město-Ostravu.

A jelikož byl včera komunitní den, měli jsme volno a byli jsme opět po nějaké době pozvaní k jedné ze sponzorských rodin na jídlo, tentokráte na oběd, který se samozřejmě konal v dost luxusním a krásném domě. A večer jsme strávili s komunitou v kině na filmu Náhradníci s Brusem Willisem v hlavní roli. Bylo to v původním znění se španělskými titulky, takže jsem si procvičovala dva jazyky najednou. No a pokud máte aspoň trochu rádi filmy z blízké budoucnosti, mohu tento kousek režiséra Jonathana Mostowa vřele doporučit…..

http://kultura.ihned.cz/c1-38578590-nahradnici

Ještě napíšu jednu věc, která se mi tady líbí a to, jak si děti (tak kolem 10-14 let) přivydělávají. Například v obchodech, dávají zboží, které projde pokladnou do igelitových tašek a ve většině případů dostanou něco jako spropitné. Myslím, že je to hodně dobré, protože si zvykají, že nic není zadarmo.

Hola!

Asi bych se měla nejprve omluvit, že jsem dlouho nenapsala, protože mě někteří lidí urgují o napsání dalšího článku. Na svou omluvu mohu říct pouze to, že mě přes den napadne spousta věcí, které chci napsat, jenže když už se dostanu k samotnému psaní, najednou nevím co psát…..

Tak začnu tím, že mi přišel další pohled s krásným obrázkem mého milovaného města - Ostravy. Trvalo to pouhých osm dní. Což je úplně neuvěřitelné. Tímto děkuji všem, kteří mi tento pohled poslali a zároveň vás moc pozdravují všichni z místní komunity; tzn. padre Pepe, padre Pollo, padre Victor, padre Lalo, Elena, Sergio a Marco

A co je tu ještě jiné nebo co stojí za to zmínit? Tak například to, že mexičané konzumují neuvěřitelné množství sladkého pití, kterému se říká fresco (například, Coca-Cola, Sprite, Lift a podobné věci). Každopádně jako holka z čech si vystačím s vodou a tohle pití si dávám jen příležitostně. Taky je pravdou,  že tady lidé vypadají podle toho co konzumují, ale mám dojem, že nikoho nestresuje, pokud ma nejake to kilo navic a ze to neni zadna ojedinela vec. Není to jako u nás, kde se holky snaží vypadat jako vychrtlé modelky……A chili tu jí už malé děcka kolem dvou tří let a nemůžou pochopit, že mě to prostě nechutná. Co už. Přece jenom jsem cizinec.

Další co mě zaujalo je obsluha na pumpě. Když jedete natankovat na pumpu, vždycky je tam obsluha, které dáte klíček a řeknete kolik chcete benzínu či nafty. To je docela fajn, protože nemusíte vystrčit ani jednu nohu z auta O místní dopravě jsem už trochu psala, jen mě stále fascinuje, jak tady auta vypadají. 90% z nich je různě poškrábaných, nebo mají rozbité okna, světla či jiné části, ale při místním provozu se není čemu divit.

A protože jsme byly s Elenou v pondělí nakupovat (mimochodem jsme si obě udělaly radost; já třeba novou mikinou a dvěma tričkama), tak se trochu zmíním o cenách v obchodech. Aktuální kurz je 1Kč=0.77 pesos. Ceny v obchodech jsou opravdu nižší než u nás, např. 2,5 l Coca-Coly vás vyjde na 14 pesos, velké nescafé na 50 pesos, chipsy Lays-18 pesos, toustový chleba-15 pesos, deodorant Lady Speed Stick-40 pesos. Tak to je ve zkratce, abyste měli trochu představu.

Taky se mi ozval jeden novinář z MF DNES, který je na tři měsíce v Mexiku a chystá se napsat řadu článků. Mimo jiné prý bude i v Ciudad Juarez a rád by se se mou sešel. Tak jsem zvědavá…..Nevím kolik mu můžu říct o místní situaci po necelé měsíci pobytu, ale zároveň by bylo fajn vidět někoho od nás a mluvit česky přímo tady

A to je prozatím vše. Až mě zase něco napadne, tak napíšu. O víkendu bude víc akcí, tak třeba bude o čem psát.