Blog původně o Portugalsku

Kurz pedagogiky a večeře s patrony

O víkendu jsme měli v oratořích kurz pedagogiky s jednou salesiánkou jménem Amálie, která za náma přiletěla z Mexico city. V naší oratoři probíhal kurz v sobotu od deseti od rána do sedmi do večera a pak ještě v neděli dopoledne. Bylo to hodně zajímavé, i když to bylo specifikované spíše pro katechety. Sestra to měla hodně dobře připravené, střídala přednášky s částmi filmů, aktivitami ve skupinách, s písničkami a hrami. Navíc jsem tomu docela rozuměla, protože mluvila nepříliš rychle a hlavně srozumitelně. Pro mě to znamenalo taky příjemnou změnu týdenního programu. Taky jsem poznala nové lidi z oratoře Don Bosco, protože pro nás byl kurz společný.

A v neděli večer jsme dostali s padrema pozvání na večeři k patronům. Pochopila jsem, že to jsou dost bohatí lidé, kteří tady ve městě podporujou salesiány, jejich práci a sympatizují s nimi. Večeři pořádala jedna rodina, která vlastní obrovský dům v části města, kterou neznám. No a bylo to jako z nějakého amerického filmu. Sedělo se venku na verandě, na které byly připraveny krásně prostřené stoly se svíčkami. Celkově tam bylo asi dvacet lidí, protože kromě nás, tam byli i přátelé hostitelů, kteří rovněž salesiány znají a nejspíš je také podporují (jen tak pro zajímavost, byli tam manželé, kteří se jmenovali Jesús a Maria). Měla jsem pocit, jako bych se najednou ocitla v jiném městě, popřípadě státě…..například interiér domu byl úchvatný. Těžko se to popisuje, museli byste to vidět. Dokonce nás obsluhoval něco jako sluha. Prostě to byl úplný opak čtvrti kde máme oratoř. Ale tak to funguje všude, ne? Existují bohatí a chudí. Ale super na tom je to, že i když tito lidé bohatí jsou, tak dělají dobré věci. Tak asi tolik k víkendu….

V pondělí byl jako vždy komunitní den. Měli jsme schůzi v kanceláři, která je ve městě. Probírali jsme plány na tento rok, protože ne všichni jsme se zúčastnili společného plánování v srpnu. A večer jsme vyrazili na karaoke do jednoho baru. Bylo to super. Sice jsem se samotného zpívání neúčastnila, protože písničky byly převážně mexické, ale stálo to za to

A poslední informace tohoto článku bude, že mi přišla první pošta, respektive pohled! Trvalo to 12 dnů, což není vůbec moc, na to jaká je to dálka….

Oslava Dne nezávislosti Mexika

Tak ta proběhla v neděli odpoledne v naší oratoři. Kromě různých druhů typického mexického jídla, které se tam prodávalo, bylo na programu představení Lucha Libre. Všech jsem se ptala, co to je a pochopila jsem, že jsou to nějaké zápasy, ale to co jsem poté viděla na vlastní oči mě dost překvapilo. Bylo tam asi šest chlapů, kteří se mlátili. Samozřejmě věděli jak, ale bylo to tak brutální, až jsem chvíli věřila, že se mlátí doopravdy. Všem se to strašně líbilo a děcka ječely nadšením. Asi je to nějaká místní tradice. Ale mě to moc neoslovilo. Pak děcka z oratoře předváděly různé tance a zpěvy, prostě jako u nás, třeba na akademii v Bosku. Celkově to bylo moc fajn akce.

Večer předtím byla další fiesta (oslava) ale tu měli nějací mladí z oratoře u jednoho z nich doma. Byli jsme se tam s padrem na chvíli podívat. Nejlepší byly typické mexické oblečky, které měli skoro všichni ten večer na sobě. Ilustrační foto je na rajčeti.

No a dneska byl taky skvělý den. Protože bylo pondělí, nejelo se do oratoře (je to komunitní den) a měli jsme volno až do čtyř odpoledne. Program si každý zvolil sám dle svého vkusu. Já jsem třeba seděla asi čtyři hodiny na internetu, skypovala a psala maily. Paráda no a potom jsme měli my dobrovolníci “formaci” s jedním z otců. Probírali jsme liturgii a dokonce jsem tomu víceméně rozuměla. A pak jsme šli s klukama do obchodu a za pomoc se španělštinou jsem je na oplátku učila česky. Je to docela sranda, hlavně když chtějí vyslovit “ř” nebo jakékoliv písmeno s háčkem. No a večer jsme si koupili pizzu a dívali se na filmy.Prostě hodně pohodový a hezký den.

Ještě vám napíšu, jak jsem se seznámila s místní havětí. Prvním strašným zážitkem bylo setkání s tarantulí, která lezla v kuchyni v oratoři po stěně. Vždycky jsem takové potvory viděla jen v akváriu nebo v televizi, ale můžu říct, že naživo je to opravdu zážitek. Hlavně, když si představíte, že by vám to mohlo vlézt do domu. Fuj! Dneska ráno jsme měli v koupelně švába. Ale to bylo celkem v klidu. I když pocit, že je ten brouk tak blízko mi taky na klidu moc nepřidal.

Tak a to je pro dnešek všechno. Hasta la vista

Poznámky ze všedních dnů

Tak jsem si říkala, že vám napíšu něco ze všedního dne, co mě třeba zaujalo a co jsem si říkala, že stojí za poznámku na blogu. Tak třeba něco o místní dopravě, protože ta mě fakt dostává. Za prvé kvalita cest. Ta je fakt strašná. Hlavní tahy se ještě dají, ale ty vedlejší…Už nikdy si nebudu stěžovat na cesty v česku. Jezdíme autem do oratoře každý den a můžu říct, že tak vyklepaná jsem ještě nebyla. Všude jsou výmoly, hrboly, takové ty “zpomalovače” a navíc ne všude je asfaltová cesta. Ale dobrý. Zvyknu si. Všichni se mě tady od začátku ptají, jestli mám řidičák a jestli umím řídit, takže to vypadá, že časem budu i přímým účastníkem tohoto provozu, ale to fakt až časem.

Dál mě zaujalo jídlo. To je opravdu moc dobré. Tedy pokud si to nedáte s chilli či salsou, které mi všichni nabízejí horem dolem a já zatím úspěšně odolávám, protože si nejsem jistá, zda by to můj žaludek snesl. Jako přílohy se jí ke všemu tortilly (takové bílé pšeničné placky), mají rádi hodně zeleniny a nebo ovoce. Takže třeba k obědu si dáte maso, rýži, tortilly, ananas, mango a tak podobně…Nevýhodou tohoto jídla je, že je dle mého názoru dost tučné a navíc večeře se třeba u nás konají až po příjezdu z oratoře což je kolem půl jedenácté. No a to asi moc zdravé taky není. Ale co už. Horší by bylo, kdyby mi tu nechutnalo

A například dneska jsem byla úplně nadšená z oratoře. Zatím většinou sleduju, jak to chodí, všude mě představujou, že jsem ta nová dobrovolnice, co neumí španělsky, ale tohle naštěstí děckám moc nevadí. Takže jsem dneska nastříhala pexeso, které jsem dovezla z ČR (protože jsem zrovna neměla žádný program a chtěla jsem něco dělat), zeptala se děcek, jestli chtějí hrát a už to bylo. Nevěřili byste, kolik srandy si užijete u pexesa a ani na to nepotřebujete jazyk. Prostě jsou věci, které jsou asi všude na světě stejné…..

A nesmím zapomenout na padreho Victora, se kterým jsem v oratoři. Je sice ze všech otců nejstarší (je mu asi 60), ale je hodně v pohodě. Sice se nemůžeme moct bavit, protože já většinou nerozumím a jen přikyvuju, ale třeba včera mi po cestě do oratoře koupil růži (to je jedna z dalších věcí, která mě tu překvapila; na každé křižovatce pobíhají tak tři, čtyři lidi a prodávají kytky, noviny, pití apod.) od jednoho týpka na křižovatce a dneska když jsme byli v obchodě, tak mi koupil anděla z drátu, ve kterém jsou čokolády….prostě je moc milý. Takže asi tak.

Jo a přidala jsem dalších pár fotek na rajče, tak se třeba můžete mrknout. Je tam i Činčán (normálně se myslím jmenuje Jorge), což je kluk z oratoře, je mu asi 10 a je takový můj průvodce. Všechno mi ukazuje, vysvětluje a baví se se mnou. A taky připravuju fotku nás dobrovolníků, jenže tu má Elena a nějak jsem ji ještě nedostala z jejího foťáku.

Mimochodem, včera byl Den nezávislosti Mexika, ale mám pocit, že tady se to slaví celý měsíc. V naší oratoři bude oslava v neděli odpoledne, tak jsem zvědavá co to bude. Chtějí, abych tam zazpívala nějakou českou písničku, takže kdybyste měli nějaký tip, určitě se ozvěte….

Fotky na rajčeti

Protože jsem vám chtěla ukázat, jak to tu vypadá a  chápu, že se každému nechce číst články nebo na to mnohdy není čas, tak jsem si zřídila fotoblog na rajčeti. Další z důvodů byl ten, že fotky nemusím zmenšovat, jen je tam zkopíruju, takže ušetřím čas…..

adresa je: matabartosova.rajce.idnes.cz  a přidala jsem to do odkazů pod názvem fotky z Mexika a budu je tam postupně přidávat…

No a další dobrá zpráva je, že jsem vyzkoušela Skype a můžu říct, že to funguje skvěle. Už jsem volala s Meris, Kájinou, Peťou Bátorem a taky s Vildou, který je momentálně ve Španělsku. No prostě paráda. Miluju techniku a internet

Tak zatím

První komunitní den a další oratoř-Don Bosco

Jak jsem se dozvěděla, tak každé pondělí je komunitní den, což znamená, že otcové a dobrovolníci mají spolu nějaký program a nejsou v oratoři. No a včera byl takový odpočinkový den, přijeli další otcové a měli jsme společně mši, pak jsme grilovali, hráli stolní hry, blbnuli v bazéně, no prostě pohoda. A večer jsme se dívali na film. Ale byla jsem strašně mrtvá, tak jsem šla brzo spát. Ještě jsem se asi pořád neaklimatizovala, protože jsem pořád unavená….

No a dneska jsem s dobrovolníkem, který se jmenuje Marco, ale říká se mu Borre a s otcem, který nevím jak se jmenuje v oratoři Don Bosco. Můj orientační smysl mi říká, že je to na opačné straně, než oratoř Lupita a je to prý nejstarší ze všech tří oratoří, ale ještě pořád to není oratoř ve které bych měla být já. Prostě asi chtějí, abych poznala všechny.

No a teď pár poznámek jen tak….

Je tu strašné vedro….nedokážu si představit, jak je tu v létě a začínám si být jistá tím, že volba odjezdu v květnu byl dobrý nápad. Nejsem si totiž jistá, že si na tohle můžu zvyknout. Mají super jídlo. Teda nedávám si do ničeho chilli a salsu, takže mi to všechno chutná, ale třeba jsem zkusila chipsy se salsou a je to fakt dost ostré. No a když se řekne Republica Checa, tak se všem vybaví holky, co tu byly přede mnou jako dobrovolnice, což je dobré…..tak si musím dávat pozor, abych nezkazila dojem. Takže asi tak. Frčíme do oratoře. Zase se ozvu. MOC A MOC DĚKUJU VŠEM, KTEŘÍ MI PÍŠOU A MYSLÍ NA MĚ A TAKY SE ZA MĚ MODLÍ. JSTE SKVĚLÍ!!!!!!

Tak a jsem v Mexiku!

Všechny vás moc zdravím ze Ciudad Juarez (pro ty kdo ještě neví, kde toto město leží přikládám odkaz http://www.cnn.com/WORLD/americas/9906/04/mexico.killings/mexico.ciudad.juarez.jpg) Cesta byla neskutečně dlouhá, ale všechno proběhlo v pořádku. Dokonce jsem prožila dvakrát část jednoho dne,protože časový posun je tu opravdu osm hodin No jinak nejlepší byl asi let z Londýna do Mexico city….I když jsem si myslela, že mě v létání už nemůže nic překvapit, tak při tomto letu mě překvapila jednak velikost letadla a také služby, kterých se nám po dobu letu dostávalo. Jídlo je samozřejmostí, ale mě překvapila třeba deka a polštář, který měl každý, sluchátka k vlastní obrazovce na sedadle před sebou, kde si člověk mohl navolit, zda chtěl poslouchat hudbu, nebo se dívat na film (měli dobrý a velký výběr) či zda chce sledovat cestu letadla s informacemi. Taky jsem málem nestihla poslední let z Mexico city, protože trvalo dlohou než nás pustili přes celnici, pak jsem hledala zavazadla no a nakonec terminál, ze kterého to letělo. Ale za 50 dolarů, s pomocí nějakého týpka, mě tam dovezl něco jako taxík…..

Na letišti mě čekal padre Hugo ještě s jedním klukem, který se jmenuje Oskar, ale stále nevím, jestli je dobrovolník nebo něco jiného. A pak už mě vezli do mého nynějšího domova. Mám pokoj s dobrovolnicí Elenou ze Španělska. Od začátku se se mnou baví, všechno mi vysvětluje a ukazuje a já občas i něco rozumím. Jen neumím mluvit, ale to se snad časem poddá. Jinak jsou tu dobrovolníci kluci- Sergio, Poncho a ještě jeden, který má přezdívku jako ovce, ale jméno si nepamatuju. Hned první večer jsme seděli asi do tří do rána. Bavili jsme se, já jim pouštěla české písničky a tak různě. Bylo to hezké. Taky jsem se ubytovala. Mám pokoj s Elenou. A super je, že v domě je Wifi,takže mám super spojení.

První noc jsem toho fakt moc nenaspala a ráno v neděli jsme jeli do oratoře Lupita, kde pracuje Elena, Sergio a padre Pepe, který je skvělý. Zpočátku jsem mu neveřila, že je kněz, připomíná mi Kosmiče a Maxiho a tak, je takový normální….:-) Seznámila jsem se asi se sto lidma, představili mě na mši, což byl docela trapas, protože jsem nevěděla, co mám říct, ale dobrý. Na oběd jsme jeli do farnosti ke známemu knězi od padre Pepeho. Měli tam nějaké slavnosti či co…No a pak jsme se zase vrátili do oratoře a domů jsme se dostali až o půl jedenácté večer. Jinak dneska je komunitní den, což znamená, že není oratoř, ale někam pojedeme.

Tak to je asi prozatím vše. Ještě napíšu, jak se se mnou můžete spojit, kdybyste měli zájem.

Skype: martinkaaa.

ICQ: 221-433-552

mobil: +420724551935

Adresa v Mexiku: Desarrollo Juvenil del Norte A.C.-Obra Salesiana de Ciudad Juárez

Ignacio de la Peňa 650, Col. Centro,

C.P. 32000 Ciudad Juárez

Chihuahua, Mexico