Blog původně o Portugalsku

Hlídání

Není žádným tajemstvím, že chodím hlídat jedné rodině v Ostravě děti. S hlídáním jsem začala před čtyřmi lety a stále raději do této rodiny chodím, protože mám občas pocit, jako bych chodila domů. Děti jsou dvě, holčička se jmenuje Sára (v září začala chodit do první třídy) a Samuel má skoro tři roky, je velice šikovný a chytrý, rád povídá a hezky se směje. S oběma si užiju spoustu legrace a každé hlídání je originální, protože děti dokážou vždy něčím překvapit.

Protože tato rodina není jediná, která má zájem o hlídání dětí, tak mě napadla taková myšlenka, založit si agenturu na hlídání dětí a pomoc s domácností. Můj kamarád už to  promyslel, ale chtělo by to čas se tomu věnovat a tento projekt rozjet, jenže to teď vzhledem ke škole nejde. Ale je možné že už příští rok budete moc na internetu najít agenturu, která vám pohlídá děti:-)

Afrika - divočina v srdci

V rámci rozšíření svého kulturního rozhledu jsem se vypravila na výstavu o Africe, která probíhá na Slezskoostravském hradě. Jsou zde vystavena díla tří fotografů, která ukazují Afriku z různých pohledů. Kromě fotografií krajiny, zvířat a fascinujících potrétů obyvatel a kmenů, které obývají údolí řeky Omo, si můžete prohlédnout i kamenné sochy ze Zimbabwe.

Výstava potrvá až do konce listopadu, takže pokud by měl někdo zájem se jít podívat, určitě nebude litovat. Pro více informací mrkněte na www.divocinavsrdci.cz

Vtip o Jobovi

Možná ho znáte a možná ne a já ho tady píšu, protože je to po hodně dlouhé době vtip, kterému jsem se od srdce zasmála…

Jobovi umře koza, pak kráva a nakonec manželka.
Zničeně běduje: “Pane Bože, co jsem provedl, že mě takhle trestáš?”
Zjeví se Pán Bůh, škrábe se na bradě a říká: “Já ti vlastně ani nevím, ty mě prostě jenom tak nějak sereš.”

Víkend na jihu Čech

Opět jsem trochu cestovala po republice, tentokráte do Českých Budějovic, kde nyní žije kamarád Petr Kalas. Autem jsme jeli tři: Kájina, Pochča a já, Pepuška dorazila vlakem z Prahy. Protože Budějovice jsme si prohlédli již při návštěvě minulé, využili jsme krásného podzimního počasí a v sobotu vyrazili do přírody, konkrétně na zříceninu Dívčí kámen a na nejvyšší bod Blanského lesa - Kleť. Obě zmíněná místa stojí za vidění. Večer jsme strávili v hospůdce Masné krámy, kterou tímto vřele doporučuji, protože je opravdu hezká. V neděli jsme společně zašli na mši, dali si oběd a rozjeli se domů.

Akce to byla opravdu skvělá, jen to rychle uteklo. Ale snad není všem dnům konec….

Čechám zdar a “hladovýmu voknu” taky