Blog původně o Portugalsku

Evora podruhé

Pokud si pamatujete, jak jsem byla na výletě v Evoře a navštívila místní salesiány, tak jsem si říkala, že pokud je to město opravdu tak hezké, jak všichni tvrdí, tak tři hodiny jsou na poznání málo a proto jsem se tam vypravila znovu a samozřejmě i s foťákem, abyste z toho taky něco měli

Bohužel autobusové spojení není v této krajině úplně optimální, takže jsem si v pátek večer nastavila budík na 5:30 a v sobotu ráno jela do Evory. Když vyšlo slunce, tak jsem věděla, že lepší den už bych asi mít nemohla. Bylo nádherné počasí - prostě takový krásný podzimní den…Už cesta autobusem byla skvělá, protože Portalegre i Evora patří do oblasti Alentejo, což je vinařská oblast, s nádhernými pastvinama, mírnými kopečky a všuderostoucími olivovníky.

A co se týče města, tak to mě opravdu uchvátilo. Celé je obehnáno hradbami, jsou tam krásné kostely, např. kostel St. Francisco vedle nehož je Capela de Ossos - vnitřek této kaple je celý z lidských kostí a lebek a nad hlavním vchodem je nápis : ”My kosti, co zde spočíváme, na ty vaše čekáme” (no vypadalo to tam dost drsně), nebo nádherná gotická katedrála s krásnou zahradou a park Jardim Público, ve kterém se procházejí dost oprsklí pávi. Dále je tam torzo římského chrámu Templo Romano a muzeum, které jsem taky navštívila. Mimochodem historické centrum patří k památkám UNESCO.

A pár fotek od Salesiánů:

Ladies dance

Jak víte, tak se docela bavím s Elisou, no a jelikož už tu nějaký pátek obě dvě jsme, tak se i jí zastesklo po nějaké aktivitě. Spíš bych asi řekla, že ji nebaví furt jen chodit do školy a večer na party, takže zjistila, že ve městě je nějaká taneční a karatistická škola a že mají kurzy pro veřejnost.

Tak tam poslala mail, jaké lekce a kdy mají, no a oni jí odpověděli a že pokud bude chtít, tak se může přijít podívat na první ukázkovou hodinu zdarma. Elisa se mě zeptala, jestli se tam nechci jít taky podívat a jelikož já jsem většinou pro každou akci, tak jsem souhlasila

Ve čtvrtek po portugalštině jsme spolu vyrazily na hodinu zvanou ladies dance. Neměly jsme moc představu o tom, co to bude, ale šly jsme to prostě zkusit. Naštěstí, tam byla paní, která uměla anglicky, ukázala nám, kde se můžeme převléct a pak nám ukázala místnost, kde lekce probíhala. Byly jsme tam jen tři a “lektorka”. Nejdřív proběhlo zahřívacích 10 minut, takže trocha aerobiku, no a potom jsme se začaly učit čaču. Ale nebyly to jen takové obyčejné kroky, které jsme se učili v tanečních, ale přidávaly se k tomu i ruce a tak celkově to bylo jiné. No každopádně to bylo fajn, i když jsem ty kroky znala.

Po hodině nám lektorka řekla, kdy ty lekce bývají pravidelně a že pokud budeme chtít, tak můžeme začít chodit. No zápisné stojí nějakých 15 euro a ty lekce na měsíc 27 euro (bývá to 2x týdně). Když jsem uvážila, že už tady nebudu ani ten měsíc, tak jsem si řekla, že ukázková hodina zdarma byla prima, ale že budu pokračovat v běhání a plavání;-)

Jak dopadl inzerát….

Pokud si ještě pamatujete jak jsem dala na lazecké stránky inzerát, tak vám popíšu, jak to teda dopadlo….

Takže s tou holkou - Alenou, co mi odpověděla na inzerát, jsem si psala přes ICQ a na minulý víkend měli s kamarády naplánováno lezení v Arrabidě (což je místo se skálama asi 12 km od Setúbalu - město vzdálené asi hodinu cesty vlakem od Lisabonu) No a nakonec jsme se v pátek domluvily, že přijedu (protože mi sehnala jak lezečky, tak sedák) . Na nádraží mě měl čekat její kamarád Tomáš, protože ona měla až do deseti portugalštinu. Až teprve v autobusu mi došlo, že jedu strávit víkend s lidma, které jsem v životě neviděla a které znám jen přes internet a taky jsem měla obavy z toho, co oni řeknou na mě. Ale když jsem se na nádraží setkala s Tomášem, tak už jsem věděla že to bude v pohodě. Asi dvě hodiny jsme chodili po nočním Lisabonu, kecali a čekali až skončí Aleně portugalština, protože spát jsem měla u ní. Alena je jinak taky super a má pudla, který se jmenuje Babula.

Na lezení jsme vyráželi v deset ráno a na vlakovém nádraží jsem potkala posledního člena naší výpravy - Vláďu neboli Laca. Jinak všichni tři tu dělají doktorát v angličtině, což fakt obdivuju (ale problémy s portugalštinou mají stejné jako já

Arrabida je nádherné místo s plážema a se skálama. Ze Setúbalu jsme museli jet taxíkem, protože tam nic nejezdí, ale jelikož jsme byli čtyři, tak to bylo v pohodě. Lezení je těsně nad pláží, ale v hodně nepřístupných místech, takže je trochu problém se tam dostat, ale i to jsme zvládli a pak už se lezlo. Vláďa není žádný začátečník, takže nám vždycky vytáhl nějakou cestu a my si ji zkoušeli. Ti tři tam jezdí docela často, takže tam znají docela hodně lezců a super je, jak tam probíhá vícejazyčná komunikace

Večer jsme si dali večeři v jediné otevřené místní hospůdce a vybavení spacákama a karimatkama jsme si šli vybrat vhodné misto k přenocování. Nakonec jsme se rozhodli pro pláž, protože nebyla zima, na noc se vyčasilo a byly vidět hvězdy. Takže jsme se tam zabydleli a pak už jsem spala….

Ráno mě probudilo sluníčko a nádherně modrá oboha, což byla fakt krása. Posnídali jsme a šli na kafe, protože to tak po ránu některí lidi docela probere. A pak se šlo zase na skály. Tentokrát už se mi podařilo vylézt asi tři cesty, z čehož jsem měla radost. No a když se začalo stmívat, tak jsme se teda rozohdli, že je na čase se balit domů, protože zpátky se už nejezdí taxíkem ale do Setůbalu chodí pěšky. Takže nás ještě tak navečer čekala taková 12 km procházka po cestě, která se táhne nad pobřežím. V Setúbalu jsme si celí vyhladovělí dali večeři a vlakem jeli zpátky do Lisabonu. Tomáš mi ještě večer zjistil na netu busy do Portalegre. Vzhledem k tomu, že jsem v pondělí odpoledne měla portugalštinu, tak jsem musela jet v 7:30, takže vstávání bylo trochu kruté, ale za tuhle akci to stálo.

Myslím, že bych nikdy nečekala, že se z obyčejného inzerátu může vyklubat něco takového….

Víkend, kajak a kolo

V sobotu odpoledne jsem vyrazila s Mariem a jeho kamarády (bylo jich asi 15 a kromě toho, že jsou fajn, tak se rádi učí české slova) na hrad Marvao, kde byly nějaké slavnosti kaštanů, protože je to tradiční jídlo téhle oblasti. Bylo tam opravdu hodně lidí a nejen z Portugalska. Na tuhle akci přijelo i hodně španělů, protože to mají blízko. Počasí bylo opět krásné a jelikož jsme nemohli dojet autem až ke hradu, pro tu spoustu lidí, tak jsme nechali auto zaparkované ve vesnici pod hradem a šli nahoru pěšky (samozřejmě jen někteří, zbytek jel busem). Poprvé jsem jedla pečené kaštany a musím uznat, že je to fakt dobré. Ten den vyrazili na hrad i studenti ze Španělska a Elisa (holka z Finska), takže jsme pokecali a udělali společné foto. Myslím, že celkové hodnocení této akce je - vydařená.

No a v neděli jsem byla pozvaná na výlet jedním týpkem, který pracuje v počítačové učebně ve škole. No slovo týpek, asi není úplně to pravé, protože je mu 40, ale je fakt super, umí anglicky a skvěle jsme spolu pokecali. Vzal mě na přehradu kousek od hradu Marvao a jezdili jsme tam na kajaku. Prý vždycky něco podniká s erasmus studentama, no a jelikož já jsem teď na naší fakultě jediný “erasmák”, tak vzal mě. Bylo tam fakt nádherně, myslím, že i to pádlování mi celkem šlo;-) A jelikož jsme se spolu bavili i o sportech, tak mi nabídl, jestli nechci půjčit kolo, že mají doma jedno navíc. Tak jsem řekla proč ne, protože na kole můžu vidět víc věcí v okolí. A víkend je pryč

Inzerát

Doufám, že si nebudete myslet, že jsem se zbláznila, ale jak tak často brouzdám po internetu, mrknu sem tam i na stránky o lezení (ne že bych byla nějaký super lezec, ale baví mě to). No a na jedněch takových stránkách funguje inzerce a já tam taky napsala inzerát…..

Bylo to něco v tom stylu, jestli není náhodou někdo poblíž města Portalegre, že mi chybí hory a nějaká aktivita (jako třeba lezení). Vůbec jsem nečekala, že by se někdo mohl ozvat, ale už za pár hodin mi přišly dva maily od čechů z Lisabonu (kluk a holka - až později jsem zjistila, že se znají a lezou spolu). To sice není úplně nejblíž, ale bylo super, že se ozvali. Jezdí lézt skoro každý víkend, buď někam k Lisabonu nebo dál, protože je ještě pořád super počasí.

No a dneska jsem si s tou holkou, psala přes ICQ a ona mě pozvala, ať klidně přijedu, že když tak můžu i přespat a že mě třeba vezmou na skály. A prý jsou tam fakt krásné místa, které stojí za to vidět i bez lezení.

Měla jsem z toho fakt radost….sice nevím zda to vyjde, ale jela bych tam už jen proto, abych se seznámila, viděla nové místa a mohla se bavit rodnou řečí.

A co se týče toho počasí - tak poslední tři dny je u nás přes den 23 stupňů, takže takové chladnější léto. Ale mě už to fakt přijde divné. No co už…..

Fatima aneb nejlepší jsou taxikáři

Tak tenhle výlet začal vlastně už v pátek, protože jsem si musela zařídit taxík, který by mě v sobotu v 6 ráno odvezl na vlakové nádraží (na netu jsem zjistila, že vlakem je cesta rychlejší), které je asi 12 km od Portalegre a autobusy tam tak brzo nejezdí (to jen abyste si nemysleli, že jsem nějaký masňák, co se vozí taxíkem). Každopádně jsem narazila na skvělého taxikáře, který uměl anglicky, takže jsme se v pohodě domluvili, on si mě uložil do mobilu a řekl, že můžu bez obav spát, že ráno v 5:50 bude před barákem. No jelikož vypadal fakt sympaticky, tak jsem neměla důvod mu nevěřit a jen doufala, že fakt přijede.

Ráno sotva jsem vyšla před dům, tak přijel onen pan taxikář a docela jsme spolu tak po ránu pokecali. Fakt je super, když lidí umí anglicky:-) Na nádraží jsme byli asi za deset minut, takže jsem chvíli čekala, než přisupěl vlak. Pokud bych měla popsat místní vlaky, tak jsou dost moderní a připomínají mi zlínské tramvajky (kdo ví, ten ví a kdo neví, má smůlu:-) Jinak jsem musela jednou přestupovat a ačkoliv to nádraží bylo celkem velké, tak tam neměli žádné cedule, kdy který vlak jede, takže mi chvíli trvalo, než jsem zjistila, který vlak jede do Fatimy.

Pokud jsem si myslela, že když se vlaková zastávka jmenuje Fatim, tak bude toto město blízko, tak jsem se spletla. Z nádraží jsem se vydala pěšky, směrem, kterým jsem si myslela, že je město, ale všude byly jen cedule Fatima a kde nic tu nic. Jak jsem si tak šla po silnici, zastavil u mě taxík a pán v něm se ptal, jestli chci do Fatimy. Řekla jsem, že jo, ale zeptala se, kolik to bude stát, protože zas až tolik peněz nemám. On se na mě jen podíval, řekl, že nic a že mám nastoupit. Musím říct, že nebýt tohohle skvělého taxikáře, tak bych se ten den do Fatimy asi nedostala. Řekl mi, že je to z nádraží asi 20 km a že cesta taxíkem vyjde asi na 25 euro, takže jsem jen zalapala po dechu a byla šťastná jak blecha, že jsem ho potkala. Anglicky sice neuměl, ale občas jsem mu rozuměla, takže probíhal i jistý druh konverzace. Ptala jsem se ho, jestli je ve Fatimě stanoviště autobusů, protože zpátky jsem chtěla jet tímto dopravním prostředkem. On mi řekl, že je a dokonce mě tam odvezl a ještě se na pokladně zeptal v kolik jede autobus do Portalegre, takže jsem si rovnou koupila jízdenku zpátky. Pak jsme se rozloučili, on mi ukázal, jak se dostanu k bazilice a odjel.

A já se vydala směrem, který mi doporučil. Překvapilo, mě kolik tam bylo turistů a poutníků, ale je pravda, že Fatima je hodně významné poutní místo. V jedenáct začínala mše před bazilikou, tak jsem se jí zúčastnila a pak jsem si šla prohlídnout baziliku a nový kostel, který je hned naproti. Zajímavé bylo, že se na náměstí před bazilikou prodávaly svíčku, většinou dlouhé a tenké, lidi si je kupovali a pak je buď hodili do ohně, nebo je necháli zapálené na takovém zvláštním místě (nevím jak bych to popsala) a vedle byl citát z Bible: “Já jsem světlo světa…”

Navštívila jsem taky muzeum Vida de Cristo, kde jsou výjevy ze života Ježíše Krista. A prošla křížovou cestu, která je nedaleko od hlavního náměstí, v takovém dalo by se říct parku. Na konci byla malá kaple a krásný výhled do okolí. Pak jsem ještě koupila pár dárků (protože všude po celém městě bylo obrovské množství obchodů a krámků s náboženským a jinými věcmi) a vydala se na autobus. Tam mě čekalo další překvapení, protože jsem se tam opět setkala se známým panem taxikářem, tak jsem si ho vyfotila, on mi popřál šťastnou cestu a já strávila 4 hodiny v autobusu do Portalegre.

Celý den jsem završila, na private party s Martini, na kterou jsem byla pozvaná, ale jelikož jsem tam nepotkala nikoho známého (kromě učitelky portugalštiny) a byla jsem fakt dost unavená, tak jsem jen vyzkoušela nové Martini rosato a s dobrým pocitem jsem šla domů (myslím do svého přechodného bydliště).

jedna fotka z muzea

a pan taxikář