Blog původně o Portugalsku

Výlet do Evory

Tohle město mě lákalo hned z několika důvodů. Tak za prvé je prý moc hezké, vzápětí vysvětlám proč ¨prý¨, za druhé je to jen 100km a cesta busem tam i zpátky vyjde na 18 euro, což není až tak moc a za třetí a to byl vlastně hlavní důvod, proč jsem tam chtěla jet - jsou tam Salesiáni.

Můj původní plán byl takový, že tam pojedu, zajdu za Salesiánama, zkusím, jestli někdo z nich umí anglicky a zeptám se, jestli bych u nich nemohla zůstat na víkend, že by mi když tak ukázali, jak to tam chodí a já bych se mrkla po městě.

Tak jsem si sbalila pár věcí, s pomocí Maria zjistila autobus a už jsem byla připravená vyrazit. Mario chtěl jet se mnou, že mi ukáže město a vrátí se ještě týž den, protože má nějaké povinnosti a jestli mě to nevyjde u těch Salesiánů, tak že se vrátíme společně. Byli jsem domluveni, že pojedem autobusem o půl čtvrté odpoledne, ale Mario zjistil, že jeho kamarádka, jede do Evory autem a vzala nás sebou, což bylo levnější a myslím že i pohodlnější;-) Cesta byla super, protože tady je fakt krásně, všude po cestě byly stromy a krávy a různé podobné zajímavosti.

Středisko tam je fakt obrovské. Když jsme přijeli, tak tam bylo pusto a prázdno a proto jsme se jali hledat někoho, kdo by nám něco řekl. Po chvíli jsme potkali takové staršího pána, byl to salesián a tak se s ním dal Mario do řeči, představil mě, řekl, že jsem s ČR a že chodím k salesiánům. Pán řekl, že tam zůstat nemůžu, ale vzal nás po tom středisku a všechno nám ukázal. Jsem vděčná, že jel Mario se mnou, protože s tím pánem bych se nedomluvila.

A teď k těm salesiánům. To středisko tam bylo založeno 1926. Mají školu, školku, obrovskou tělocvičnu (je to spíš hala, kde měl včera mši biskup) a kostel. Do školy chodí 700 děcek, je tam pět salesiánů, ale jen jeden je kněz. Oratoř mívali o víkendech, ale děcka jezdí různě po okolí na výlety, tak už to nemají. Jinak mívají i nějaké kroužky. Kostel je takový celkem moderní - jak většina salesiánských kostelů bývá. Ten pán, co nás tam prováděl byl fakt milý a ochotně nám všechno ukázal a taky odpovídal na moje dotazy.

A jelikož jsem tam nemohla zůstat, tak jsme posléze vyrazili autobusem zpátky do Portalegre. Každopádně, bych se tam ráda ještě někdy podívala, až bude v provozu školu, ať vidím, jaké to tam je ve všední den, kdy je otevřeno a hlavně až budu mít foťák, ať to můžu vyfotit. Mimochodem, foťák by měl být poslán v pondělí, tak uvidíme zda přijde a kdy.

Škola a studenti z Erasmu

Tak jsem konečně s pomocí Carlose vytvořila, dalo by se říct svůj rozvrh. Pokud se nic nezmění, tak se budu učit portugalsky, španělsky, francouzsky a pak ještě trocha umění - takže předmět hra a hračka a keramika. Zatím bych měla mít školu každý den, kromě úterka, ale bude se to ještě možná měnit. A taky nevím, kdy bude portugalština. No vypadá to zajímavě, tak snad to nějak půjde….

Jo a včera jsem se seznámila s dalšíma lidma, kteří tu jsou tu taky přes program Erasmus. Jedna holka je z Finska (takže tu fakt je, jak tvrdil pán z vrátnice v residenci) jmenuje se Elisa a kamarádí se s třema studentama ze Španělska. Včera večer jsme se náhodou potkali a oni mě vzali sebou do města, což bylo super, protože tam jsme se seznámili s dalšíma lidma odsud a všichni se s náma bavili.

No a aby toho nebylo málo, tak jsem v obchodě úplně náhodou potkala dvě holky z ČR. Chodím si tak po obchodě a najednou slyším nějaké české slovo. Měla jsem trochu strach, že už mi z toho všeho hrabe, ale za chvíli jsem uviděla a uslyšela dvě holky jak se spolu česky baví, kterou zmrzlinu koupí. Měla jsem takovou radost, že jsem s nima hned začala kecat. Jsou tu na dovolené a před dvěma rokama tu taky studovaly a tak se jim tu líbilo, že tu teď jezdí. Nebudou tu dlouho, ale vzaly si na mě telefon a možná spolu někam půjdem. Tohle setkání mi fakt zvedlo náladu:-)