Blog původně o Portugalsku

Kopec za městem

Tak jsem si v sobotu opět udělala procházku na kopec s křížem, taky proto, abych udělala fotky a mohla vám ukázat jak to tam vypadá. Jinak ten kostel se jmenuje CAPELA DE NOSSA SENHORA DA PENHA.

A tady jsou fotky:

Zase ta škola, ale nejen o ní….

Dalo by se říct, že škola už celkem normálně funguje, tak vám to trochu přiblížím….

Takže do předmětu hra už konečně nechodím sama, ale je nás tam víc. Učitel na mě mluví anglicky a chodí tam taky jeden týpek, co vypadá jak Elvis, nosí stejné kotlety a brýle a jednou na mě začal mluvit portugalsky, protože přišel pozdě a celá třída se začala chlamat, protože už věděli, že portugalsky nerozumím ani nemluvím. On to hned napravil a začal se se mnou bavit anglicky, takže už je to dobrý a minule jsme dělali origami, což byl taky zážitek a s Elvisem jsme seděli vedle sebe. V 15 lidech jsme za hodinu a půl udělali jednoho ptáka (spíš to byl takový hybrid) a z toho vyplývá, že pokud budete chtít někdy dělat origami ve více lidech, tak se to buď naučte dopředu nebo zkuste raději něco jiného. Ne všichni jsou totiž na skládanky z papíru zruční:-)

No a pak chodím na tu španělštinu (pro začátečníky i pokročilé). Učitelka je super, mluví a já jí i sem tam rozumím:-) Dneska jsme dokonce psali takový malý diktát a já tam neměla ani moc chyb;-) Horší je to s francoužštinou, protože tam nerozumím skoro vůbec, no ale občas mi pomůže spolužačka, se kterou se taky domlouváme rukama nohama, ale většinou se pochopíme a to je hlavní.

No a ještě zbývá portugalština, ale tu jsem měla za víc jak měsíc co jsem tu jen jednou, ale na druhou stranu musím říct, že to bylo super. Učitelka umí hodně dobře anglicky a fakt mě to bavilo. A měli bychom tam chodit všichni Erasmus studenti ze všech fakult. Minule jsem tam byla jen já a jedna španělka, ale i tak to stálo za to a dokonce jsem se snažila konverzovat španělsky.

Tak asi tak co se týče školy….Chodím tam každý den kromě úterý a jsem ráda, protože mám pocit, že dělám něco užitečného.

A tady je pár fotek školy…..

Jinak studenti tady chodí ven ve čtvrtek (samozřejmě kromě jiných dnů). Ale čtvrtek je prý takový hlavní pro nějakou akci. Takže například včera byla party kousek od naší čtvrti v takové průmyslové hale. Vstup stál 3 eura a nejdřív tam hráli takoví dva týpci na kytary a zpívali známé i neznámé písničky a posléze přišel na řadu takový “snědý pán” s keyboardem a ten hrál styl podobný kapele Gipsy Kings. Bylo to fakt zajímavé a bylo tam spoustu lidí.

A tady jsou fotky jiných erasmus studentů:

Elisa (holka z Finska)

studenti ze Španělska

a fotka i s Portugalcema

Změna:-)

Dneska jsem šla ke kadeřnici a nechala jsem se ostříhat….plánovala jsem to už docela dlouho, ale měla jsem strach, aby to moc nestálo, ale nakonec jsem se domluvila i přesto, že neumím portugalsky. Účes se mi fakt líbí, jen nevím, jak to bude vypadat, až se ráno probudím nebo až si umyju hlavu, protože kadeřnice mi to upravovala kulatým kartáčem a fénem a já tu ani jednu z těchto vymožeností nemám….No v nejhorším si uvážu na hlavu oblíbený šátek a nebudu to řešit:-)

Byt ve kterém bydlím

    kuchyň obývák

můj pokoj náš dům

spolubydlící David

Pokud chcete vidět fotky v plné velikosti, tak na ně klikněte a ony se zvětší…..

Sobota v Lisabonu

Protože už jsem v Portugalsku dost dlouho, napadlo mě, že se podívám do hlavního města. Tak jsem si koupila mapu města, na netu jsem si našla místa, která stojí za to vidět a v sobotu v 6 hodin ráno, jsem autobusem vyrazila směr Lisabon, který je od Portalegre vzdálený 250km.

Z autobusového nádraží jsem se pěšky vydala přes velký park směr pobřeží, kde se nachází Belém, první místo, které jsem chtěla vidět. Po hodině chůze mi došlo, že pěšky toho moc nezvládnu, protože Lisabon je opravdu hodně velké město a tak jsem na nejbližší zastávce nasedla na autobus a zeptala se, zda jede směr Belém. Řidič byl fakt milý a když zjistil, že neumím portugalsky, tak mi anglicky vysvětlil, kde mám vystoupit, abych se dostala do Belému.

Když jsem vystoupila na určené zastávce, tak se se mnou dal do řeči (anglicky, protože asi slyšel, jak jsem se bavila s řidičem) takový starší pán, jménem José Manuel a začali jsme spolu kecat. Vykládal mi, že strávil 40 let různě po světě, vystřídal spoustu prací a že teď je opět v Portugalsku, kde se narodil. A protože Lisabon se hodně změnil, tak o víkendech podniká výlety po městě, aby ho opět poznal. Mimochodem má šest dětí a řekla bych, že asi ne s jednou ženou, když toho tolik procestovalJ Vyptával se mě, co tu dělám já, odkud jsem a tak. Bylo to fakt super a pak jsme spolu jeli tramvají směr Belém, kde jsem vystoupila a on pokračoval dál.

Belém je nádherná část města u pobřeží. Je tam kostel s muzeem, krásný park a taky Torro Belém, což je taková malá pevnost, postavená na moři. Byla tam spousta turistů, počínaje Japonci, přes Němce a různé jiné národnosti. Odtamtud jsem se tramvají vydala dále po pobřeží k Basilice da Estrela. Ten den tam měli svatbu černoši, což bylo taky hodně zajímavé (i když jsem je viděla jen před kostelem). Basilika je uprostřed čtvrti a je taková trochu schovaná. Kousek od kostela je nějaká polïtická budova, řekla bych, že je to sídlo premiéra a před vchodem stojí stráž.

No a pak jsem pěšky pokračovala dále po pobřeží na náměstí Comercio da Praca. Uprostřed stojí velká socha a když projdete hlavní branou, tak vás vítá ulice plná pouličních stánkařů s různými věcmi. Kousek od náměstí je Sé Catedral, což je taky krásný kostel. Po cestě na hrad, kousek od Sé Catedral jsem potkala restauraci, kde na mě zavolal řidič z autobusu, který tam dělal číšníka. To byla fakt náhoda, že jsme se znovu potkali, tak jsem se s ním vyfotila a pokračovala dál. Nejvíc jsem ale byla unešená z hradu, který se jmenuje Castelo de San Jorge. Je z 11. století a je odtamtud nádherný výhled na moře a na celé město. A tam jsem taky potkala tři Čechy, kteří tam byli na výletě. Měla jsem z toho fakt radost, tak jsme chvilku pokecali, rozloučili se a šli každý svou cestou.

No a z hradu už jsem se vydala na náměstí Comercia da Praca, odkud jezdily autobusy, abych stihla poslední spoj do Portalegre. Jenže po třičtvrtě hodině čekání na jakýkoliv autobus, který by mě dopravil někam, odkud jezdí metro na autobusové nádraží mi došlo, že asi nic nepojede. Jezdilo tam spousta taxíků, tak jsem se jednoho zeptala, kolik by to stálo na metro a když řekl, že 4 eura, tak jsem nasedla, protože nocovat někde na nádraží jsem fakt nechtěla. Metro už naštěstí jezdilo, takže na autobosové nádraží jsem dorazila akorát, koupila si jízdenku do Portalegre a tak skončil můj výlet do Lisabonu…..

José Manuel klášter v Belému

Torro Belém

pohled shora

Basilika da Estrela pouliční prodej

Comercia da Praca Sé Catedral

s řidičem autobusu no comment

Castelo da Sao Jorge a pohled z něj

A JE TO TADY!!!!!

Juchůůů….dneska mi přišel balíček z Ostravy:-) a uvnitř byl FOŤÁK a ještě pár dopisů a pozdravů od lidí, které mám ráda. Takže jim tímto všem děkuju a moc děkuju taky Peťovi Bátorovi, který mi ten foťák sehnal.  Tak snad už brzo přibudou na můj blog i fotky.

Sportem ku zdraví

Abyste si nemysleli, že tu celé dny nic nedělám, tak vám chci popsat, že jsem si jen tak náhodou nevybrala sportovní zaměření na svém oboru.

Takže kromě toho, že po více jak třech týdnech pobytu tady, mám v nohách už spoustu kilometrů, protože do města a do školy je to dvacet minut pěšky a do kopce (autobusem nejezdím; přijde mi to zbytečné a není to až tak daleko), jsem minulý týden začala chodit na bazén, který stojí pro studenty 60 centů na hodinu a mám to pět minut od domu. A na popud své skvělé kamarádky Jany, jsem byla už dvakrát běhat (i když jak mnoho lidí ví, běhání nemám ráda). No musím uznat, že po prvních 45 minutách běhu, jsem se cítila dobře, až jsem se divila. Jenže druhý den, jsem si v kostele málem neklekla, protože mě fakt bolely celé nohy. Nicméně jsem si řekla, že je třeba to zkusit znovu i když mě nohy stále bolí. No a už to bylo lepší, dokonce jsem měla pocit, že se mi to běhání začíná líbit:-) Jsem zvědavá, jak dlouho mi tohle sportovní nadšení vydrží.

Jak je to teda s tou školou

Protože vás možná některé zajímá, jak to je s mým chozením na zdejší univerzitu, tak se vám pokusím přiblížit, jaké byly moje první hodiny ve škole.

První hodinou, kterou jsem absolvovala byla španělština. Jelikož jsem se ji učila čtyři roky na gymplu (i když je pravda, že z tohoto období moc neumím) a pak ještě rok na výšce, tak jsem si říkala, že nebudu chodit na hodiny pro začátečníky, ale pro pokročilé. Na první hodinu jsem přišla jen já a jedna starší paní, co studuje turismus, takže učitelka chvíli  vesele španělsky konverzovala s tou paní a poté nás pustila. Druhou hodinu už jsme byly tři, učitelka nám dala článek, ve kterém jsem rozuměla asi každé 7 slovo, my jsme to četly a ona se potom ptala, o čem že to bylo. Samozřejmě stále mluvila španělsky, což je pro mě lepší než portugalština, ale můj rodný jazyk to taky není a proto jsem se po této hodině šla zeptat Carlose, jestli se můžu jít podívat na hodinu pro začátečníky. Tam už to bylo o něco lepší, ale byla to jen taková úvodní a seznamovací lekce, tak jsem zvědavá co bude dál. Jinak jsem si od Maria půjčila učebnice, tak třeba se mi to trochu oživí.

No a dneska odpoledne jsem šla na francoužštinu. To byla sranda ještě větší, protože učitelka mluvila pro změnu celou dobu francouzsky. Bylo nás tam šest holek a všechny kromě mě, vypadaly, že té milé paní rozumí a dokonce s ní občas mluvily francouzsky. Možná je taky portugalština nějak podobná francoužštině, každopádně po této hodině jsem byla naprosto jazykově vyčerpaná.

V hlavě mám teď angličtinu, španělštinu, francoužštinu, čestinu a pár portugalských slovíček. Nejhorší je, že když mám něco říct třeba v angličtině, tak se mi to vybaví ve španělštině a naopak. Někdy z toho mám pěkný guláš:-) Ale to nevadí, protože jak říká moje maminka: “řeči jsou hodně důležité”.

V pondělí, už by se měly rozjet všechny předměty naplno, takže snad nebudu mít jen hodiny plné cizích jazyků:-D

Vítání prváků na univerzitě

Počínaje pondělím minulého týdne začalo jakési vítání prváku na zdejší univezitě. Protože u nás se nic takového nevidí, tak jsem se vám o tom rozhodla něco napsat, protože je to dost zajímavé.

Takže všichni prváci na naší fakultě dostali bílé trička s nějakýma nápisema a každý den mají program před školou. Připravujou to pro ně starší ročníky. Většinou musí dělat samé trapné věci; například běhají po náměstí a hrajou si na “teletubies” nebo chodí sem a tam a zpívají nějaké praštěné písničky, každý den chodí zmalovaní jak na posledním zvonění a včera jim postavili před školou takovou ohradu, něco jako arénu a vždycky jedna trojice byla uvnitř, drželi se za ruce a honili živé prase (to mi přišlo drsné, hlavně kvůli tomu praseti), pak ty trojice musely tančit na písničky, které se pouštěly a nakonec si všichni prváci lehli na zem do té ohrady. Ostatní studenti stojí okolo a vyloženě si to užívají. Večer třeba prváci nemůžou jít domů dřív, než je starší studenti pustí. Tak já nevím. Je to sice hodně zajímavé, ale zažít bych to asi nechtěla. Navíc to mají už druhý týden, takže je to asi i náročné….
Jinak studenti tu nosí takové zvláštní uniformy, černé kalhoty nebo sukně, bílá košile, kravata, černá vesta a dlouhý černý plášť na kterém jsou nášivky. Nemají to všichni, ale mě se to docela líbí…..jen myslím, že v tom musí být dost vedro.

A včera večer měl ve škole, v prostoru mezi budovama, koncert univerzitní sbor. Začalo to v 11, na schody nastoupilo asi 15 kluků s kytarama a začali zpívat a hrát takové táhlé lyrické písně, které bych pojmenovala serenády. Každá univerzita prý má takový svůj sbor a bylo to fakt hodně zajímavé, zvlášť pro mě:-) Zazpívali asi šest písniček a pak se všichni studenti vydali na party do nedalekého baru. Dělali při tom šílený kravál, ječeli, zpívali a asi nikomu nevadilo, že je půlnoc.

Hrad Marvao

Jednoho krásného sobotního odpoledne jsem se s Mariem a jeho kamarády vydala na hrad, který je velice blízko Portalegre. Je úplně na kopci na skále a pod ním je taková malá vesnice.

Hrad je nádherný, uvnitř jsou krásné zahrady a výhled, který vám dává pocit, že vidíte půlku světa. Je odtamtud vidět i Španělsko; na hranice je to asi 5 km.

Zrovna o tonhle víkendu tam byly slavnosti s názvem FESTIVAL ISLAMICO, takže tam bylo nepřeberné množství různých krámků a obchodů s indickými věcmi a oblečením. Vystupovaly tam břišní tanečnice, chodili tam lidi s obrovskými hady kolem krku a děti se vozily na oslech. No prostě krása a já si to tohle odpoledne fakt užila.

A taky jsem učila Maria a jeho kamarády české slovo blbec a blbeček. Strašně se smáli, ale ještě víc, když zjistili, co u nás znamená jejich slovo zatáčka nebo-li “curva”. Ale abyste si nemysleli, že je učím jen sprosté slova….taky umí říkat “mám tě rád”. No dobrý, ne? Žijeme v multijazykové a multikulturní době.