Blog původně o Portugalsku

Útržky z minulých dnů

Posledních pár dnů se sice nic moc nedělo, ale pár zajímavostí mám….

V pátek večer jsem se byla poprvé podívat ve zdejší menze. Dá se tam chodit na obědy i na večeře a každé jídlo stojí 2 eura, což není tak moc a tak tam asi budu občas chodit. Jinak na tu večeři jsme měli polévku s houskou, kuřecí maso s hranolkama a rýží (pro mě docela zajímavá kombinace), zeleninový salát a potom něco sladkého-jako třeba jogurt nebo puding, prostě co kdo chtěl. Jinak ještě malá vložka-mohli jste si vybrat ze dvou druhů masa, měli ještě masové kuličky…..

Taky jsem si vyřídila kartičku do internetové kavárny blízko školy, je to zadarmo a budu mít dobrý přístup k netu i když budu ve škole. Ze školy do residence je to totiž 15-20 minut pěšky.

Byla jsem se podívat na místním hradě, je to jen takový pozůstatek, ale vypadá to zajímavě. Spojili dohromady moderní architekturu a starý hrad. Mě se to osobně moc nelíbí. Uvnitř mají výstavu fotek města Portalegre z roku 1888.

Ve městě je mimo jiné škola národní gardy, která sídlí v prostorách, kde byl kdysi nějaký kláštěr. Byla jsem uvnitř a je to tam moc pěkné, i když se o to asi moc nepečuje. Na stěnách jsou modrobílé malby, které vypadají, jako ty na míšeňském porcelánu. Klášter má taky dvě zahrady, které rovněž stojí za shlédnutí.

A taky jsem tu objevila skvělou místní pochoutku. Takže….jmenuje se to Farturas a je to z nějakého těsta, smažené, posypané skořicovým cukrem a jí se to za tepla. Fakt moc dobré. Jeden kousek, která má asi 25cm stojí 0,65 euro.

A je super, že v televizi docela často běží anglicky mluvící filmy s portugalskýma titulkama, takže si procvičuju angličtinu i tímhle způsobem.

A taky tu není jen pořád krásné počasí. Dneska třeba celý den lilo jako z konve, ale fakt hodně….vždycky je taková nárazovka; šílený déšť a pak se to uklidní.

P.S. vím že foto by o spoustě věcí řeklo víc, ale i na tom se pracuje. Aspoň se máte na co těšit:-)

První akce

A tohle se stalo včera…..Odcházela jsem z residence a začal se se mnou bavit nějaký člověk jménem Mario Mota. Je mu 32 a studuje na zdejší univerzitě turismus. Pochází z nějakého portugalského ostrova; název je na mě moc složitý, a v Portalegre, kromě studia, vystřídal už hodně prací a momentálně dělá občas v nějakém hotelu. Je to zvláštní, ale i přesto, že jsme se vůbec neznali, kecali asi půl hodiny o všem možném. Třeba odkud jsem a co tu dělám a co tu dělá on. Pak mi řekl, že za chvíli odchází do města na nějakou párty, kterou má na náměstí zdravotnická fakulta a jestli nechci jít s ním. Říkala jsem si proč ne, třeba poznám nějaké nové lidi. No a tak jsme šli.

Nejdřív mě vzal na zahrádku, před jednou restaurací, kde seděli jeho přátelé. Bavili se sice portugalsky, ale občas mi to přeložil. Bylo zajímavé, že ač už byla skoro půlnoc, tak to tam žilo. Tak nevím, jestli jsou ti portugalci tak dobří a dokážou být dlouho vzhůru a pak jít ráno do práce. Ale je pravda, že tam převážně byli mladí lidi.

Poté jsme šli kousek dál, kde byly dva kluby a tam se konala ta párty. Všude bylo plno studentů, kteří si to vyloženě užívali. Mario mě pořád někomu představoval, takže jsem za chvíli znala docela dost lidí. Je vidět, že pár erasmus studentů už tady bylo:-) Dali jsme si nějaké pití a povídali si. Tak jsme tam vydrželi asi do dvou. Pak už jsem z těch všech nových věcí byla fakt unavená a tak mě Mario doprovodil domů. VLOŽKA PRO ZVĚDAVÉ LIDI: Nelíbí se mi, ale myslím že je fajn. Každopádně, když znám jednoho člověka, tak možná časem poznám i nějaké jiné.

No a dneska mi byl ukázat nějaké zdejší obchody a nabídl mi, že pokud budu chtít, tak mě někdy vezme na výlet do Evory, což je prý krásné město a navíc tam jsou Salesiáni, za kterýma jsem se chtěla podívat. Taky jdeme večer zase do města, aby mi ukázal, kde je něco jako studentská menza.

Jsem docela ráda, že už tu někoho znám. Tak uvidíme co bude dál. Určitě vám to popíšu…….

Seznamování

Abyste si nemysleli, že tu opravdu celé dny s nikým nepromluvím, tak vám napíšu, že se někdy stane i výjimka.

Prvním člověkem, který se se mnou začal bavit sám od sebe (vyjma Carlose a Davida, se kterým bydlím) byl pán z ochranky na zdejších kolejích. Pro upřesnění - těm kolejím říkají residence. Takže večer, když jsem odcházela z počítače, mě prostě zastavil a začali jsme se bavit (samozřejmě anglicky), byl to sice docela krátký rozhovor, ale měla jsem fakt hroznou radosta a poděkovala jsem mu, že se se mnou bavil. Další den večer, mě informoval, že prý je tu v residenci nějaká holka z Finska a že bychom se spolu mohly bavit, ale tuhle informaci jsem zatím neměla možnost ověřit.

Další kontakt se zdejším obyvatelem proběhl v bance. Potřebovala jsem zjistit, nějaký Swift kód, aby mi univerzita mohla poslat peníze a jak jsem tak seděla a čekala, až na mě dojde řada, sedl si vedle mě takový mladý kluk a dali jsme se do řeči. Nejdřív jsme mu řekla, že portugalsky neumím; tuhle větu tu používám docela často:-D a pak jsme to zkusili anglicky. Zjistila jsem, že studuje na inženýra a večer jsem ho potkala v residenci. Takže asi tak, co se týče mého seznamování zde.

Jinak David můj spolubydlící je docela pohodový týpek, zatím sice nevím, kde pracuje, ale vstává docela pozdě a spát chodí taky pozdě, ale ochotně se se mnou baví, odpovídá na moje dotazy a tak. A prý budeme mít na balkóně dva ptáky. No jsem fakt zvědavá.

Jak jsem šla na výlet:-)

No a tak jsem se jednou odpoledne rozhodla udělat pořádný výlet, aby mě to chození po městě náhodou neomrzelo.

Už od první chvíle, co jsem přijela, mě lákal kopec za městem. Z naší ulice vypadá jako malý, nahoře trochu skalnatý kopec. Jenže když stojíte pod ním, víte, že není všechno takové, jaké se to může na první pohled zdát.

Nejdřív mě čekalo zdolání asi 280 schodů, které končí u menšího bílého kostela, před kterým jsou sytě modré sloupy. Dovnitř jsem se dostala až na zpáteční cestě, díky nějaké skupince kluků, kteří tam měli prohlídku, nebo něco podobného, ale i zevnitř to stojí za to. Kostel je hodně skromný, co se týče výzdoby, ale vypadá moc hezky.

Jelikož bylo opět hrozné horko, tak jsem si u toho kostela dala menší pauzu a pak už jsem vesele pokračovala po úzké cestě směrem vzhůru. Postupně začaly cestu lemovat menší skalky, které se po chvíli změnily na dost vysoké skály i s jištěním, takže mě okamžitě napadlo, jak by bylo hezké si tam zalézt. No bohužel nemám ani vybavení, ani nikoho, kdo by lezl se mnou, tak jsem se jen zálibně koukala na tu krásu.

Po dalším stoupání už mi bylo jasné, že budu navrcholu. Po úzké cestičce jsem vyšplhala na nejvyšší skálu, kde je postavený velký bílý kříž a……otevřel se mi nádherný výhled na všechny světové strany a na celé město. A tak jsem u toho kříže asi hodinu seděla a i potom jsem musela nutit, abych sešla dolů. Byl to fakt super zážitek. No a na cestě zpátky jsem si ve městě koupila skvělou točenou zmrzlinu za podaný výkon:-) Člověk si musí umět udělat radost, ne?

Sobota a neděle dohromady

22.9. a 23.9.

Takže začnu sobotou, protože ta přece předchází neděli…..Zatím vstávám docela pozdě, z postele se hrabu většinou kolem deváté. Dopoledne jsem trochu uklízela v bytě, protože dovnitř chodíme v botách a mě přišlo vhodné trochu zamést a vytřít podlahu. Taky jsem si říkala, že David bude mít radost a navíc úklid ještě nikomu neuškodil;-)

No a po úklidu jsem se vydala na internet a pak už na obhlídku okolí.

Mají tu zajímavé stromy, nejspíš to budou olivovníky a taky tu roste spousta borovic. Město samotné je na kopci a krajina kolem je taky kopcovitá. Za městem je takový větší kopec, kam se taky chystám vydat. Jsou tam skály a úplně nahoře ční kříž. Vypadá to hodně zajímavě.

Všechny domy jsou tu bílé, enbo jiné světlé barvy, mají červené střechy a věčně zatažené žaluzie, což je pochopitelné kvůli horku, které tady ještě stále panuje.

Centrum města je takové dalo by se říct historické, mají tu hradby a spoustu malých uliček, ve kterých se nachází hodně obchodů a restaurací a barů s občerstvením. Taky jsem objevila čínský obchod se vším možným, počínaje oblečením, přes drogerii, hračky a kuchyňské nádobí. A co je nejdůležitější, tak tam mají přijatelné ceny:-) Na cestě zpátky domů, jsem našla na náměstí otevřený kostel a tak se mi podařilo zjistit v kolik jsou mše. Jedna právě začínala, ale vydržela jsem tam jen do evangelia, protože kromě toho, která část mše asi je, jsem opravdu nerozuměla ani slovo. Ale uklidnila jsem se tím, že další den budu mít možnost zkusit to znovu.

V sobotu se už nic zajímavého neudálo, tak plynule přejdu k neděli.

V 11 hodin začínala mše, tak jsem se odvážně vydala znovu do kostela. Lidi tam chodí v hezkém oblečení, tak myslím, že jsem halenkou nic nezkazila. Věřících tam bylo celkem hodně, zpívali s varhanama a naštěstí pro mě, jsem znala alespoň Aleluja před evangeliem, tak jsem se mohla připojit. Nejlepší celé mše pro mě bylo pozdravení pokoje, protože to se všichni líbají na obě tváře, stejně jako když se někde potkají. Tenhle zvyk se mi líbí:-)

A to by bylo z víkendových zážitků asi vše. V případě jakýchkoliv dotazů se obraťte přímo na mě:-)

P.S. Jistě jste si všimli, že narozdíl od předchozích článků, je tenhle psaný i s diakritikou, za což vděčím Raphaelovi, který kromě toho, že mi udělal blog, taky ukázal, jak si přehodit klávesnici na českou. Jen mi ještě občas trvá, než si vzpomenu, kde jsou které písmena.

A pokud byste náhodou měli zájem mít také svůj blog, tak zájemci nechť se hlásí u mě.

Pátek 21.9.2007

A tak jsem se poprve probudila v nove zemi, v novem meste a v nove posteli….

Hloupe je, ze jejich deky nemaji povleceni, ale jen prosteradlo, ktere je nejak pod tou dekou. Tenhle system nechapu, takze se od prvni noci prikryvam pouze dekou. Je to praktictejsiJ a hlavne pohodlnejsi. Jo a ta moje postel taky docela vrze kdyz se v noci otacim, tak doufam, ze si na to zvyknu.

Mozna vam pro zacatek trochu popisu nas byt. Takze, bydlime v prizemi, dalo by se rict cinzaku, na takovem sidlisti, kde je spousta takovych malych cinzaku. Vsechni tu maji vecne zatazene zaluzie, jak to v tech teplych zemich chodi, okna jsou posouvaci a jen takova aby se nereklo. Nevedou tu ustredni topeni, takze jsem zvedava, jake to bude, az se ochladi. Predpokladam, ze tu nemaji cely rok letoJ. No ale zpatky k nasemu bytu. Jsou tam ctyri male pokoje, v kazdem je postel, skrin, stul, zidle a nocni stolek. Dale mame kuchyn, koupelnu, zachod a obyvak s televizi, gaucem a kreslama. Z obyvaku se jde na balkon, kam kdyz vejdete, tak mate pocit, jako byste byli primo na ulici. K dalsimu vybaveni bytu patri pracka, mikrovlnka a maly toustovac, ve stylu strakate kravy, coz je mi hodne blizke, jak nekteri jiste vi;-)

Kousek od domu, smerem do centra mesta, jsou supermarkety, jako napriklad Lidl a tam chodim nakupovat. Zatim mi dela problem neprepocitavat vsechno na koruny a obcas spletu penize, ale snad i tohle se casem naucim. Ceny jsou tu prijatelne, je tu trochu draz oproti CR, ale zase zalezi na typu vyrobku, neco muze vyjit uplne stejne jako u nas.

No ale abychom se vratili k memu druhemu dni tady…..Rano jsem si trochu pospala a pote jsem se vydala hledat univerzitu a Carlose, abych se zeptala co a jak a hlavne abych se dostala na internet. Hledani skoly mi zabralo cele dve hodiny casu. Malokdo tu umi anglicky a kazdy me vetsinou poslal nekam jinam. Taky me potkala mensi prutrz mracen, ale tu se mi podarilo preckat s dalsimi lidmi v takovem hezkem podchodu mezi domy.

Kdyz se mi tu skolu konecne podarilo najit, zjistila jsem, ze jsem kolem te budovy asi trikrat proslaJ No jo, co uz…. Carlos byl nastesti pritomen, dal mi seznam predmetu, ze kterych jsem si mela nejake vybrat. Mela bych tu mit portugalstinu, spanelstinu a jeste nejake dva predmety, ale ty budu znat asi az zacne skola. Dale mi vysvetlil co musim udelat, abych si tu mohla zridit bankovni ucet. Vyslal me s nejakym papirem do instituce s nazvem “finanças” Tam mi po mensich potizich vystavili za 6,40 euro nejaky papir, diky nemuz jsem si potom v bance zridila ucet. Nastesti byl v bance velmi mily pan, ktery umel trochu anglicky, takze domluva s nim byla, alespon pro me, idealni.

No potom uz byly asi ctyri hodiny odpoledne, takze jsem zasla za Carlosem, oznamila um, ze mam ucet a zeptala se ho, zda bych mohla na ten internet. Hned mi zacal vysvetlovat, ze muzu jit na internet na studentke koleje, ktere pry jsou kousek od meho bytu a kde je otevreno porad i o vikendech. Touto informaci me mile potesil a kdyz mi jeste ke vsemu venoval mapu, kde by ty koleje mely byt, byla jsem nadsena. Jenze to jsem jeste netusila, ze mi to bud nakreslil nejak spatne, nebo jsem to nepochopila. Kazdopadne po vice jak hodine hledani, jsem to vzdala a sla se zeptat do nejakeho centra prvni pomoci. K memu velkemu stesti tam byla slecna, co aspon trochu umela anglicky a rekla ze kdyz 10 minut pockam, nez budou mit padla, tak me tam zavedou. Jak jsem se spravne domnivala, prochazela jsem ctvrt na uplne opacne strane a ted uz vim, ze jsem tu budovu mela primo pred nosem. Ale co je dulezite, internet tam byl a opravdu je to stale otevrene, takze mam dobre spojeni s rodnou zemi. Bohuzel tu nemaji nainstalovane ICQ, ale snazim se to napravit, tak uvidime. Zatim funguju pres program SKYPE, pres ktery se da i psat.

Zbytek vecera jsem stravila na internetu, psanim zprav kamaradum a taky domu no a pote jsem opet zcela vycerpana padla do postele….

První den

Zacalo to vsechno cestou do Prahy, kam jsem jela uz ve stredu 19.9. protoze jsem mela strach abych to vsechno v ten osudny ctvrtek zvladla. U kamaradky z BiGy jsem stravila super vecer a nasledujici den rano jsem se odvazne vypravila na letiste Ruzyne. Mela jsem strach, jak z toho, aby mi nekde neztratili kufr, kdyz budu presedat v Hamburku, tak ze samotneho letu, protoze to byl muj prvni let v zivote. Ale vsechno je jednou poprve, ze?

Na letisti jsem se uspesne odbavila a pak uz me cekal jen samotny let. Z Prahy jsme leteli takovym malym letadlem. Kdyz jsem se usadila a motory zacaly vydavat podivne zvuky, pripominajici start, chtelo se mi zacit rvat, ze vystupuju a nikam neletim…Ale pak jsem si to rozmyslela…Kdyz se letadlo odpoutalo od zeme, tak me cekal uzasny zazitek. Bylo nadherne pocasi, nejprve byly videt male vzdalujici se domecky a krajina, pozdeji uz jen velke bile mraky, jako kopy slehacky. Pocasi v Hamburku me trochu zklmalo, jelikoz tam bylo zatazeno a zima, ale rikala jsem si, ze v Portugalsku to asi bude jine.

Z Hamburku se letelo letadlem o dost vetsim a let trval neco malo pres tri hodiny. Na palube jsme dostali obed, skladajici se z bramborove kase, kousku masa a spenatu. Dale tam byl kolac a taky nejaky salat, ktery mi vsak obsahem pripominal rozkouskovane morske potvory, takze jsem tento salat po prvnim ochutnani odlozila. No a aby toho k tomu obedu nebylo malo, tak nas jeste cekalo pecivo, podobne nasim houskam, ktere bylo mozne namazat maslem. Takze tato cesta mi taky prijemne utekla, leteli jsme i nad morem, i kdyz netusim nad jakym a nad vysokymi horami. Obloha byla modra a pod nami byly opet bile oblacky. No a pak uz jsme pristali v Lisabonu. Nejvetsi strach jsem mela z toho, ze tam nebudu mit kufr, ale nastesti ho neztratili a já mohla pokracovat v ceste.

Cestu do mesta Portalegre, ve kterem bydlim, jsem mela popsanou, jenze to co vite teoreticky, jeste neznamena, ze to bude i prakticky v pohode. Na letisti jsem nasedla na nejaky autobus, ktery mel jet podle vyvesky na zastavku, kam jsem potrebovala, ridic mi prodal listek a uz jsem jela. V Lisabonu bylo horko a svitilo slunicko, takze ta 20 minutova cesta autobusem mi pripadala nekonecna. Kdyz jsem vystoupila, tak jsem si pripadala jako v centru dvakrat vetsiho mesta nez je Praha. Tam uz jsem se musela zeptat, kterym smerem je metro, protoze casu bylo malo a já se potrebovala rychle dostat na autobusove nadrazi, ze ktereho mi jel autobus do Portalegre. V metru jsem se zorientovala celkem rychle(na to, ze jsem z Ostravy a metrem jsem jela parkrat v zivote), koupila jsem si listek a nasla linku, ktera jela smerem, jakym jsem potrebovala. No a huraJ byla jsem na autobusovem nadrazi. Tam jsem si koupila piti, protoze jsem padala zizni a taky dalsi listek na autobus-tentokrat posledni a to do Portalegre.

Cesta trvala asi dve a pul hodiny a hned za Lisabonem zacala pekna bourka s nadhernymi blesky, ktere protinaly celou oblohu. Jeste nez jsme vyjeli z Lisabonu, jsem si vsimla velke sochy na kopci u mesta-socha Jezise s rozepjatyma rukama. Vypadala hodne podobne jako ta v Riu de Janeiru (mimochodem ta je mnohem hezci a já doufam ze se tam nekdy podivam). No a na dalsi zvlastnosti na tehle ceste uz si nevzpominam, takze budu pokracovat.

V Portalegre me cekal Carlos-pan ze zdejsi univerzity, ktery ma na starosti zahranicni studenty, nalozil me do auta a odvezl me na misto meho budouciho bydliste. Tam mi predstavil Davida, meho spolubydliciho a nechal me zabydlet se s tim, ze mam dalsi den prijit na univerzitu.

David mi hned zacal vysvetlovat co a jak a ukazal mi, ktere policky v lednici budou moje:-) Jelikoz jeho anglictina je je jeste horsi nez ta moje, bylo to hodne zajimave. No a ja uz se pak jen vybalila, uklidila si veci ve svem pokojicku a mrtva jsem padla do postele……pokracovani priste:-)